Základní škola a Mateřská škola Sepekov

V pátek 3. června žáci 8. a 9. tříd za pomoci učitelů uspořádali dětský den pro ostatní děti ze školy. Akce probíhala na školním fotbalovém hřišti, kde byly připraveny různé soutěže. Děti si mohly vyzkoušet například hod na koš, přetahování lanem, opičí dráhu nebo jiné pohybové soutěže. Byly ale připraveny i vědomostní hry. Za každou správně splněnou disciplínu dostávali žáci barevné papírky, které mohli u svých pedagogů vyměnit za různé sladké odměny. Celé dopoledne proběhlo až na malou spršku klidně a děti si den velmi užily.

připravily: A. Kotalíková, A. Čunátová, 9. tř.

Pomoc pro Afriku

Před jarními prázdninami se zrodil v  hlavách žáků 8. třídy nápad pomoci lidem v Keni poté, co jsme společně zhlédli v kině film s názvem Nickyho rodina. Zapojili jsme se tedy do sběru autolékarniček. Tuto sbírku vyhlásila humanitární organizace Adra. Vyzvali jsme své blízké, známé, spolužáky, aby pomohli nemocným dětem v Keni. Společnými silami se nám podařilo vybrat skoro 100 lékarniček. Zastupitelé Adry nám přijeli osobně poděkovat a navíc nám přivezli čestné uznání za naši snahu. Už teď znovu přemýšlíme, jak a komu znovu pomoci.

připravily: E. Vágnerová, V. Hadáčková, 8. tř.

Národní divadlo

Všechno to začalo už v září v 9. třídě. Probíhala právě hodina literární výchovy a vcelku náhodou jsme narazili na malý článek v naší učebnici o Národním divadle. Článek nás začal velmi zajímat a chtěli jsme se o tomto skvostu naší republiky dozvědět víc. Bylo nás tehdy jen pár, ale počet zvědavců se pomalu, ale jistě zvětšoval.  Naše paní učitelka českého jazyka nám pomohla zorganizovat celoroční projekt o Národním divadle, díky kterému se naše znalosti, co se týče Národního divadla, začaly stále prohlubovat. Brzy se o tento projekt zajímala celá 9. třída, a tak jsme si rozdělili funkce a pustili se s chutí do práce. I naší paní učitelku velmi překvapilo, jak dobrovolně vytváříme a sháníme informace o tomto klenotu a aby nás ještě více „podchytila“, začala domlouvat a připravovat zájezd. A kam? No přece do ND! Když nám oznámila, že zorganizovala zájezd na prohlídku a večerní představení,  všichni jsme jásali a začali jsme tvořit a vyrábět ještě horlivěji, až jsme dospěli ke konci našeho „velkého díla“. Náš celoroční projekt jsme si nenechali jen sami pro sebe, ale s určitou pýchou jsme ho představili i žákům z nižších ročníků. Potěšilo nás, že z našeho projektu byli nadšeni, jenže to mělo háček-najednou počet zájemců prudce vzrostl. Počet míst v autobuse je však neměnný, a tak bohužel někteří přišli zkrátka. I přes všechno škemrání nemohli jet prostě všichni. Bitvu o místa vyhrála 8. a 9. třída a pár jedinců ze 7. třídy, prostě ti „služebně nejstarší.“

S tím, že bude Národní divadlo krásné, jsme všichni počítali. Ale jakmile jsme vešli dovnitř, všem se zatajil dech a jen jsme s obdivem koukali na tu nádheru. Červené koberce, nádherně zdobené lustry, krásné obrazy, busty, fotografie osobností, všechno celé pozlacené… Nemohlo následovat nic jiného, než naše nadšené „jé“, připadali jsme si jako v pohádce.

S radostí se nás ujal pan průvodce, který nám divadlo ukázal doslova od sklepa až po půdu. Prohlédli jsme si základní kameny, dozvěděli se spoustu informací a dokonce jsme měli možnost projít se po střeše Národního divadla a pohlédnout z výšky na Prahu. Když skončila zajímavá prohlídka, všichni jsme uvítali teplou večeři. Sice trvalo dlouho, než jsme našli správné občerstvení, ale alespoň jsme se mohli nechat okouzlit atmosférou Prahy. Zároveň i my jsme se stali turistickou atrakcí pro japonské turisty, kteří si naši výpravu pobaveně fotografovali.

Zlatým hřebem výletu bylo večerní představení Zkrocení zlé ženy od Williama Shakespeara, které nás všechny velice zaujalo natolik, že jsme vydrželi v tichosti sedět po dobu celého představení a na konci od nás herci sklidili obrovský potlesk. Po představení jsme opustili Národní divadlo a než jsme došli k autobusu, pokochali jsme se okouzlující večerní Prahou.

Z Národního divadla jsme byli opravdu velice nadšení. No a teď stále přemlouváme naše paní učitelky nebo rodiče, abychom mohli jet znovu.

připravili: N. Fejtová, J. Doubek, 9. tř.

Perličky

Vážení a milí naši pravidelní čtenáři i Vy, kterým náš časopis přichází do rukou poprvé.

Rok se s rokem sešel a my už pomalu odpočítáváme dny (a často i hodiny), kdy vypukne ten celých dlouhých deset měsíců očekávaný kýžený okamžik a spolu s ohňostrojem nadšení se nad našimi hlavami rozezní poslední zvonění tohoto školního roku.

Čím více sluníčko pálí, tím pomaleji pracují naše mozkové závity a přímo úměrně prodlužujícímu se dni se prodlužuje i naše „vedení“ a z našich úst čím dál častěji vycházejí výroky, které není možno nezapsat.  Zde bychom se o některé z nich chtěli podělit i s vámi.

7. třída:

- V hodině českého jazyka má žák vytvořit větu se slovem „hadi“.Zamyslí se a povídá: „Na dvoře pobíhali hadi.“
 – Na otázku „Co všechno roste v lese?“ žák odpověděl: „Jelen, né?“                                          
– V jedné slohové práci se zase objevil výrok: „…obloha byla jak modravý mráček“.                                     
 – A při hodině dějepisu si zase jeden všeználek myslel, že vojevůdcem husitů byl Karel IV.

8. třída:

- Hláška „Já bych si příští pátek třináctého napsal písemku, pokud tedy nebude sobota.“ Asi není třeba nijak zvláště komentovat.

9. třída:

- Na výzvu, aby žák řekl nějaké zvíře, bylo odpovězeno „guláš“.  No jo, tady měl někdo asi hlad, a tak bral v úvahu hned i tepelnou úpravu.
Opravdu nevím, kde mohl být duchem žák, který na otázku „Jaká řeka protéká Českým Krumlovem?“ odpověděl „ryba“…. No, ten už v tom musel asi hodně hluboko plavat….

   Tímto číslem našeho časopisu se loučíme s našimi oblíbenými letošními deváťáky, kteří nás po celé své působení na místním vzdělávacím institutu opravdu hojně zásobovali těmi nejlepšími perličkami. Budiž nám útěchou, že příštím rokem nastoupí nové a úplně neokoukané tváře. Jak pevně věříme, budou pro naši rubriku také přínosem. Soudímtak   podle toho, že jen tak namátkou jeden rozumbrada z Líšnice stále dokola tvrdí, že jim na třešni sedí „kosatka“…   J    No, já bych se neměl ničemu podobnému vůbec divit, protože má sestra (žákyně 3. třídy) se zase strašně bojí „kanakondy“…

Pro letošek se loučíme a věřte, že se vůbec, ale opravdu vůbec netěšíme na další vydání perliček, protože to už bude zase po našich vymodlených prázdninách!

připravili: M. Burkuš, E. Holub, 8. tř.

Ze světa

Do tohoto čísla jsme si připravili zajímavou soutěž. Bohužel se nám nepodařilo sehnat světového rekordmana, tak jsme objevili alespoň toho školního. Jednalo se o soutěž v jazykolamech. V každé třídě si žáci vybrali svého zástupce, který soutěžil proti borcům z ostatních tříd. Na prvním stupni čekal žáky tento jazykolam: Čistý s čistou čistili činčilový čepec. Musel se úspěšně říct třikrát za sebou. Nejlepší čas (05:35 vteřin) měla V. P., která soutěžila za pátou třídu. Na druhém stupni měli žáci jazykolam obtížnější: Hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová, taktéž třikrát za sebou. Nejlepší čas měla A. B. (29:02 vteřin), která soutěžila za osmou třídu. Oběma vítězům BLAHOPŘEJEME.

připravily: M. Pýchová, P. Váchová, T. Šebíková, 7. tř.